Jak telemedicína mění způsob vnímání lékařské péče?

Je o mně známo, že prokrastinuji. Zejména (a ironicky) v souvislosti s péčí o vlastní zdraví. Bohužel, když jsem se šel objednat ke svému obvyklému optometristovi, objednací doba byla delší než čekání na nový film Avengers. Nechtěl jsem se nechat odradit od svého rozhodnutí, a tak jsem si zamluvil schůzku v mi neznámém řetězci privátní oční optiky. Na schůzku jsem přišel včas a manažerka optiky mi oznámila, že vyšetření proběhne tzv. remote – na dálku. Zorničky se mi při představě virtálního očního ošetření rozšířily (a ne od kapek). Je takto možné dosáhnout přesnosti, která je nutná k provedení oční prohlídky?! To jsem se měl brzy dozvědět.

Manažerka mě posadila před zařízení, které zaznamenávalo mé zorné pole a další oční parametry. Po skončení každého testu éterický hlas prohlásil: „Vyšetření nahráno." Pak webová kamera zaznamenala pohyby mých očí a funkci zornic, když jsem sledoval světlo tužky, kterým manažerka s nacvičeným zápalem pohybovala. Poté jsem přešel do druhé místnosti, kde jsem byl prostřednictvím videa spojen s optometristkou. Ta pokračovala ve vyšetření pomocí dálkově ovládaného zařízení, zatímco jsem poslušně odpovídal na známé „Co vidíte lépe… horní řádek nebo spodní?".  Nakonec si prohlédla záznam prvního vyšetření a na obrazovce sdílela fundoskopické snímky. Pak prohlásila, že mé oči jsou zdravé. Celé vyšetření trvalo asi 15 minut a já jsem spokojeně odcházel předpisem na nové brýle.  

I když mě nová situace vyvedla z rovnováhy, překvapen jsem být nemusel. Jako lékaře z oboru pediatrie mě pandemie vrhla do proudu telemedicíny doslova bez pádla. V posledních (téměř) třech letech se řeka uklidnila a já jsem měl možnost využít získané zkušenosti, spojit je s literárními zdroji, abych vytvořil virtuální výukový program telemedicíny pro studenty zdravotnických oborů.

Zjistil jsem mnoho věcí. Telemedicína rozhodně NENÍ novinkou. Existuje již od přelomu století, ale její rozsah byl omezený, protože využívání nehradily pojišťovny s výjimkou velmi specifických okolností. COVID to však změnil. Nyní je většina forem telemedicíny hrazena jako rovnocenná, legitimní alternativa k návštěvám v ordinaci. S tím, jestli se situace v oblasti veřejného zdraví změní, se teprve ukáže, zda budou virtuální vyšetření hrazeny i nadále. Důkazy nasvědčují, že by mohly, protože jsou podloženy velkou spokojeností pacientů.

Telemedicína dovoluje lékařům vyšetřovat pacienty, kteří mohou mít překážky pro osobní návštěvu a nabízí vzácný pohled do jejich domácího prostředí. Nedávno jsem například provedl „videonávštěvu“ dítěte s mírnou infekcí horních cest dýchacích. Při komunikaci s rodinou jsem si všiml, že jim zvoní detektor kouře. Zeptal jsem se na to, zdůraznil jsem jak je toto zařízení důležité a povzbudil jsem je, aby byli důraznější vůči majiteli bytu, který otálel s opravou závady. Může se to zdát hloupé, ale tato virtuální návštěva mi dovolila ukázat na problém, který by mi v ordinaci unikl.

Abychom byli spravedliví, telemedicína má svá omezení. Jedná se o alternativu, která vyžaduje rozdílný soubor dovedností a mělo by se k ní přistupovat s jinými očekáváními. V současné době je telemedicína nejvhodnější pro vyhodnocování drobných zdravotních problémů, sledování chronických onemocnění, poskytování poradenství, provádění screeningu a domácího hodnocení pacientů, kteří mají omezení mobility. Bohužel mnoho poskytovatelů se k telemedicíně staví odmítavě, a to kvůli přesvědčení, že virtuální péče je nestandardní, nebo kvůli nedostatečné podpoře infrastruktury pro začlenění telemedicíny do jejich každodenní praxe.

Abychom mohli poskytovat co nejlepší péči, musíme si my, poskytovatelé, neustále doplňovat své dovednosti. To zahrnuje i začlenění telemedicíny do našich praxí, pokud je to účelné. Znovu opakuji - změna je těžká. Ale pokud mohu podstoupit kompletní virtuální oční vyšetření, měli bychom být schopni přijít i na to, jak tento nástroj využít pro mnoho dalších úkonů.